SLOVINSKO - CHORVATSKO 2007


Týdenní jízda (nejen na kolech) Cyklistiky pro všechny po Slovinsku a Chorvatsku. Výjezd na Mangrt (2055 m.n.m. - na 12 km 1000m. převýšení), raft po řece Soči, výjezd po 14% stoupání na Vršič (1611 m.n.n. - na 9 km 1000 m. převýšení), výjezd od moře na Sv.Jure (1762m.n.m. v dešti a mlze), odpočinková jízda podél pobřeží na Makarskou, další výjezd na Sv.Jure (cca 2000m. převýšení na 30 km). 
Ujeto: 252,5 km, v sedle 17:45 hod., celkem 24:10 hod., nastoupáno cca.7000 výšk.metrů, sjeto 11 km na raftu.

FOTOGALERIE
1. a 2. den - Páteční odjezd a sobotní výjezd na sedlo Mangart (2055 m.n.m.), výšlap na vrchol Mangrtu (2678 m.n.m.) 
3. den - Nedělní dopolední raft po řece Soči, odpolední výjezd po 14% kopci na Vršič 1620 m.n.m. 
4. den - Pondělní relax po nočním přesunu ze Slovinska (Bovec) do Chorvatska (Podroga-Čaklje)
5. den - Úterní výšlap na Sv.Jure v zimě a mlze
6. den - Středeční vyjížďka podél pobřeží na Makarskou
7. den - Čtvrteční výjezd od moře 0 m.n.m. na Sv.Jure 1752 m.n.m.
8. den - Páteční relax u moře a odjezd domů
CESTA- Z Krnova vyjíždíme v pátek něco po půl třetí, ale hned po 20 km nás čeká nucená zastávka v Bruntále, protože nám auto do kopce nějak nejede a to že nás čekají ještě nějaké kopce. Poté co dáme vypadlou hadičku od turba na své místo pokračujeme směr Vídeň. Ještě před Vídní ale vidíme desítky a desítky větrných elektráren. Přes Vídeň pokračujeme směr Graz, Klagenfurt. Už za tmy asi 80 km před Klagenfurtem zastavujeme na krátkou přestávku a na obloze pozorujeme oblohu plnou hvězd, jakou jsme už dlouho neviděli. Dále se přes Tarvisio v Itálii po 10 hodinách a 700km dostáváme do cílové zastávky ve Slovinsku Bovci. Přijíždíme zde kolem půl jedné, ale než vybalíme a promluvíme si o dalších plánech dostaneme se do postele až po jedné hodině.
pohled z Mangrtu na italské jezera- V sobotu po ránu se vydáváme na kolech vzhůru na Mangart. Julské Alpy jsou opravdu nádherné, takže je na co koukat. Ze začátku se cesta vlní podél říčky Koritnica. Před obcí Log pod Mangrtom, už však začíná cesta stoupat. Dále projíždíme obcí Strmec, který je hoden svému jménu a cesta vede opravdu strmě nahoru. Dostáváme na rozcestí, kde odbočujeme od cesty mezi Bovcem a sedlem Predel (u italské hranice). Zde je také oficiální místo začátku stoupání na Mangrtské sedlo, nejvýše položené silnice ve Slovinsku. Cesta nahoru vede po asfaltu, kromě části na začátku, kde vede cesta po štěrkové cestě a provizorním mostě. Na cestu se před pár roky strhla lavina kamení, která poničila cestu a původní most. Ješte v úvodní pasáži, nás čeká 18% stoupání, které není naštestí moc dlouhé. Na cestě nahoru projíždíme pěti tunely, ale dva z nich nestojí za řeč. To ty tři zbývající, které jsou mimochodem ručně dlabané už stojí za povšimnutí. Ten prostřední z nich je nejdelší. Při vjetí do tunelu vidíte jen světlo na konci tunelu, takže může i někdo zde ztratit orientaci. Počasí nám vyšlo začátkem září náramně, takže nahoře ve výšce 2055 m.n.m. jsou nám odměnou opět skvělé výhledy jak na samotný Mangrt, vrcholky Alp, čí blízké italské jezera v hloubce pod námi. Karel, Jarda a Luboš se po přezutí vydávají pěšky, místy i ve sněhu podél lan až na samotný vrchol Mangrt 2678 m.n.m. My ostatní seraft na řeče Sočikousek pod sedlem Mangrt stavujeme v Kuči pod Mangrtom, kde si dáváme výbornou hustou polévku a pak posléze se vracíme do Bovce.
Tachometr ukázal vzdálenost 57 km, čas jízdy 4:07:03, celkový čas 6:42:41, prům.rychlost 13,85 km/h, převýšení od rozcestí je na 12 km 940 metrů. (byli lepší i horší)
- V neděli nás čeká ráno raft, a tak vyrážíme k "rafťákům". Po odběru oblečení, sedáme do autobusu, který nás odváží k řece Soči. Zde nás všechny poprvé (kromě Karla, který nás stejně fotí ze břehu) čeká sjezd řeky. Vody je málo a tak se občas, i vinou špatné domluvy dostáváme na kameny. Postupně se komunikace zlepšuje, ale do vody se nakonec namočíme všichni a i když má prý jen 9°C, tak díky neoprenu to ani nepociťujeme. Po 11 km a 90 minutách naše anabáze zde končí a my po obědě se vydáváme směr Vršič.
stoupání na VršičZ Bovce vede cesta na Vršič opět zvlněným terénem podél řeky Soči až k obci Trenta. Za ním je parkoviště a o kousek dál spatřujeme na silnici značku 9 km s 14% stoupáním. A to nás čeká na vrchol 26 zatáček. Ty jsou číslované z druhé strany kopce Krajinské Gory. Každá zatáčka je očíslovaná s nadmořskou výškou. Po 9 km pekelného stoupání se dostáváme na vrchol kopce, kde nacházíme parkoviště a Tičarjev dom. Z Vršiče pokračujeme dolů na druhou stranu do Krajinské Gory. Prvních 4 km vede cesta velice strmě dolů (ještě větší stoupání jak z druhé strany), zbývajicích 8 km už přeci jen o poznání v mírnějším sklonu. Zatáčky dolů jsou vykostkované a je jich na této straně 24.
Tachometr ukázal vzdálenost 45 km, čas jízdy 2:52:07, celkový čas 3:19:52, prům.rychlost 15,75 km/h, převýšení od rozcestí je na 9 km 1100 metrů
Na konci Krajinské Gory se zastavujeme na večeři do restaurace "Pri Ridiju". Po jídle dostáváme ještě navrch od číšníka každý panáka Rakije a o půlchorvatská Podgoradesáté vyrážíme na noční přesun do Chorvatska. Hranice překračujeme o štvrt na jednu, ale kvůli slovinským pohraničníkům, kterým se nelíbil jeden z našich vozů, se dostáváme přes Chorvatské hranice pár minut po půl druhé.
- Do místa našeho dalšího pobytu Podgory - Čaklje (střední Dalmácie, 65 km jižně od Splitu a 135 km severně od Dubrovníku) dorážíme v pondělí ráno v osm hodin. Pondělní dopoledne pak relaxujeme u moře a odpoledne přijde řada i na divokou jízdu na "banáně". Večer vyrážíme do nočních ulic a poprvé ochutnáváme zdejší nejrozšířenější pivo Karlovačko.
- V úterý máme v plánu zdolat Sveti Jure (1752 m.n.m.) a tak ráno po osmé vyrážíme vzhůru. Čeká nás 30 km nahoru a 30 km dolů. Hned od začátku vede cesta do příkrého kopce a posléze se dostáváme k bráně přírodního parku Biokovo. Každý zaplatíme vstup 25 kun (100Kč) a pokračujeme serpentinami opět vzhůru. Po zdolání prvního hřebenu se cesta narovnává a vede po vrstevnici. Pokud jsme od moře vyjeli v krátkých tričkách, tak za polovičkou cesty už vjížíme do husté mlhy a teplota klesá čím dál tím na Sv.Jureníž. Nabalujeme na sebe co máme při sobě a vyrážíme dál. V poslední části vede cesta už víceméně stále do kopce, hlavně poslední dva kilometry za závorou se cesta klikatí a stoupání je zde nejprudší. V posledních kilometrech se přidává navíc k mlze ještě déšť, takže na vrcholu strávíme jen nezbytnou dobu a rychle se vydáváme na cestu zpět. A protože jsme promrzlý stavujeme se zpátky v restauraci "Vrata Biokovo". Objednáváme si na zahřátí polévku, ale bohužel s polévkou ve Slovinsku, kterou jsme si dali pod Mangrtem, se vůbec nedá srovnat. Připadá nám jako instatní polévka ze sáčku. Číšník nám nedává ani učet, takže je nám jasné, že se na nás přiživil. Polévka nás aspoň trochu zahřeje a tak vyrážíme zpět do apartmá. Do Podgory přijíždíme ještě za sucha, ale hned poté co zavřeme za sebou dveře začíná pršet i zde. Večer nás čeká opět noční Podgora.
Tachometr ukázal vzdálenost 61 km, čas jízdy 4:20:43, celkový čas 5:27:50, prům.rychlost 14,10 km/h.
MakarskaStředeční den jsme pojali rekreačně a tak se polovina vydává na kole podél pobřeží na Makarskou a druhá polovina relaxuje u moře. Z Podgory jsme museli nejdříve vyjet na magistrálu (jinak cestu po magistrále nedoporučujeme), aby jsme pak sjeli do dalšího letoviska Tučepi. Je to pěkné místo ale taky trochu jiné jak Podgora. Po opuštění Tučepi se snažíme držet pobřeží. Vůbec to tu neznáme, ale naštěstí nás cesta s pomocí pár šipek dovede po lesní cestě až do Makarské. Po obhlídnutí pobřeží a občerstvení vyrážíme nazpět. A protože nás tlačí čas, vydáváme se nazpět po magistrále. Provoz naštěstí není nijak velký a tak se jede celkem dobře. Večer se pak jako obykle vydáváme na večerní tah.
- Ve čtvrtek se musíme rozdělit. Karel má nějaké povinosti a musí se vrátit. Z osmi lidí nás tak zůstává pět. Společně s Jirkou se vydáváme ještě jednou na Sveti Jure. Díky pěknému počasí také míří nahoru hodně lidí. Cestou nahoru nás předjelo přes padesát aut. Silnice je místy úzká, takže auta zde mají problém se vzájemně vyhnout. O couvání, tedy nebylo nouze. Tentokrát na vrcholu trávíme více času, teploměr zde ukazuje 12°C a máme před sebou pěkné výhledy. Taky si zde můžeme pěkně pokecat zpohled ze SV.Jure
Čechy. Jedni na vrchol přijíždějí na kolech z půjčovny a když se na ty kola díváme, moc důvěry v nás nevzbuzují. Nahoře jsou podél cesty svodidla, ale níž jsou většinou v zatáčkách betonové kostky a někde je vedle silnice rovnou pěkně strmý sráz. Dále potkáváme Jihlaváky, ti už jedou na vlastních kolech. Do apartmánu se pak vracíme kolem půl třetí. Večer si jdeme sednou do restaurace s rybími specialitami. Dochází zde ke komunikačnímu šumu, kluci dostávají jinou rybu než si objednali. Místo mořského "Ďasa" dostávají "Tjasa" nebo nějak tak :))
Tachometr ukázal vzdálenost 61 km, čas jízdy 4:20:49, celkový čas 6:02:10, prům.rychlost 14,06 km/h.
- Poslední páteční den se už plně věnujeme pláži a moři. Kolem páté hodiny se však loučíme s panem domácím a vyrážíme na cestu domů. Cesta domů je bez problémů a tak přijíždíme do Krnova v sobotu v sedm ráno.